Poznáte ten pocit, keď o niečom veľmi snívate? Niekedy sa stane zázrak a sen sa splní, niekedy si potrebujete k naplneniu sna pomôcť. My sme sa porozprávali so šikovným muzikantom zo susednej Moravy Martinom Bílkom. Martin si k napĺňaniu sna pomohol svojou usilovnosťou. Talentovaný člen viacerých kapiel, organizátor koncertov a držiteľ tretieho miesta v celoeurópskej súťaži Electric Guitarlands nám porozprával o svojich začiatkoch, súčasnosti aj o budúcich plánoch.
Martin, poďme chronologicky. Kedy si začal hrať na gitaru? Predchádzal gitare iný nastroj?
Kytary mě fascinovaly už jako malé dítě. Tehdy jsem pobíhal s plastovou kytarkou po domě zatímco z videokazet hrály koncerty a videoklipy hardrockových a heavymetalových kapel a já si představoval, že jsem tam na pódiu s nimi. První kytaru jsem si koupil tuším až v 17 letech, možná dokonce ještě později. Moc jsem se jí tehdy ale nevěnoval. Od 15 let jsem totiž hrál na bicí v různých lokálních kapelách. První koncert s kytarou v ruce jsem odehrál až ve svých 25 letech.
Aké hudobné nástroje ešte ovládaš?
Netroufám si říct, že bych ty nástroje vyloženě ovládal. Hraju na bicí, baskytaru a kytaru. Zvládnu něco málo i na klavír, na střední škole jsem z něj maturoval. Ale z univerzity mě právě kvůli zkouškám z klavíru vyhodili.
Prvé kapely. V akých si pôsobil a aký štýl ste hrávali?
Prošel jsem spoustou lokálních kapel. Ta úplně první byla složená ze studentů místní základní umělecké školy. Já tam jako jediný z kapely nestudoval, učil jsem se na bicí sám. Kluci potřebovali bubeníka a já jsem sháněl kapelu, abych se konečně dostal na pódia. Byl to coverband, ale proložený vlastní tvorbou. Další byla heavymetalová kapela Separator, kde jsem hrál na bicí a podílel se i na tvorbě hudby. Pak symphonicmetalová kapela Morthys, ve které jsem také bubnoval. Těch kapel bylo opravdu hodně, protože jsem chtěl být na pódiu co nejvíc to jen šlo. Každá z nich mi něco dala a na každou vzpomínám rád. Zmínil bych třeba ještě kapelu CraZze, což byla jediná kapela, ve které jsem hrál na baskytaru a odehrál jsem s ní dosud jediný stadionový koncert – na zimním stadionu v Ústí nad Labem jako support kapely Nazareth. Na kytaru jsem pak hrál třeba ve své autorské kapele BULVAAR, se kterou jsme zahajovali koncerty zahraničních rockerů jako Mike Tramp (White Lion), Adam Bomb nebo Marco Mendoza (Whitesnake, Journey, SatchVai band,…).
V základnej umeleckej škole si učil deti. Ako ti v kariére pomohla táto skúsenosť?
V základní umělecké škole jsem učil jen jeden rok. Ale už předtím jsem byl 12 let ve školství, v různých typech škol. V kariéře mi to nepomohlo vůbec. Spíš mě to drželo zpátky. Pomohlo mi to jen v uvědomění, že to není nic pro mě a rozhodnutí, že se školským systémem už nechci mít nikdy nic společného. Což jsem cítil celou dobu, jen mi tenkrát chyběla odvaha. Když jsem ze školství odešel, nejvíc se mi ulevilo a začaly se mi v životě dít úžasné věci. Tímto bych chtěl povzbudit k radikální změně každého, kdo cítí, že není na tom správném místě. Pořád učím kytaru, dávám soukromé lekce. Rád předávám dál, co sám umím a pomáhám ostatním k cestě za jejich cíly a sny. Sám jsem důkaz toho, že sny se plní. Ale už nespolupracuju (a pokud se nezmění vzdělávací systém, tak už ani nikdy nebudu) s žádnou státní vzdělávací institucí.
Súčasné kapely. S kým aktuálne hrávaš?
Aktuálně hraju primárně v kapelách Moravians a Joker’s IV.
Moravians je fúze moravského folklóru a modernějších hudebních žánrů. Je to kapela plná skvělých muzikantů a přátel. Máme kromě elektrické kytary také bicí, baskytaru, housle a cimbál. U mikrofonu je zakladatel kapely Vašek Řihák, který celý život zpívá lidové písně a spolu s ním Česká miss 2008 Eliška Bučková, která zpívá také v muzikálech.
Joker’s IV je mladá česká glam/hardrocková kapela, se kterou aktuálně natáčím desku. Pracujeme na ní se švédským producentem Perem Aldeheimem, známým ze spolupráce např. s kapelami Def Leppard, Pain, Soilwork, The Poodles, H.E.A.T., Shiraz Lane, atd. Kluci s ním už v minulosti natáčeli své debutové album Pink World z roku 2023. Mně se ta deska líbí moc a proto jsem se ke kapele připojil když potřebovali kytaristu. Nemůžu se dočkat až to album dokončíme a vydáme. Spolupráce s producentem jako je Per Aldeheim je pro mě taky nová a velmi obohacující zkušenost.
V roku 2023 si si vybojoval účasť vo finále súťaže Electric Guitarlands. Skončil si na peknom treťom mieste. Čo ti dala alebo kam ťa posunula účasť v tejto súťaži?
Je to tak. Dala mi především kontakty a otevřela mi dveře do světa, do kterého jsem vždycky chtěl patřit. Svoje idoly z plakátů v dětském pokoji a z hudebních videoklipů, ke kterým jsem jako dítě vzhlížel, dnes můžu považovat za přátele a sdílet s nimi spoustu skvělých momentů na pódiu i mimo něj.
V Čechách si už známy organizátor koncertov na svojom rodnom Kyjovsku. Aj vďaka kontaktom s muzikantami sa ti občas podarilo vystúpiť na jednom pódiu, či už v úlohe predskokana, alebo aspoň v jednej skladbe ako súčasť ich setu. Bolo už to splnenie gitaristického sna?
Já tyhle zážitky rád sdílím se svými přáteli, proto jsem se tehdy do organizování koncertů pustil. Když po koncertě vidím, jak všichni odcházejí šťastní a s obrovským úsměvem, je to jeden z nejhezčích pohledů. Poprvé mě takhle vytáhl na stage během svého setu Marco Mendoza už v roku 2022. Byl to pro mě jako kluka z předkapely a organizátora koncertu v mé rodné vesnici obrovský zážitek. Podruhé to bylo právě v postupovém kole do finále soutěže Electric Guitarlands o rok později, kdy jsem měl tu čest jamovat s porotci soutěže, což byli Michael Angelo Batio (Manowar), Gus G (Ozzy Osbourne), Rowan Robertson (DIO) a Andrea Martongelli (Ellefson/Soto). Od té doby jsem hrál jako host součástí setu např. i Vinnieho Moorea, Leona Hendrixe (Jimiho mladšího bratra), Rowana Robertsona (DIO), Carla Sentance (ex-Nazareth), českého kytaristy Miloše Dodo Doležala nebo jediné české AOR kapely Black Tiger. Nejvíc nečekané pro mě bylo to přijetí. I přes své výjimečné hráčské schopnosti, celosvětovou obrovskou popularitu a svou nespornou pozici na světové hudební scéně se ke mně vždy chovali jako bych byl jeden z nich, rovnocenný hudební parťák. To byla moc hezká zkušenost. Kromě těch společných momentů na pódiu byly velmi obohacující i rozhovory v zákulisí. Splnění snu to rozhodně bylo, možná hned několika snů najednou.
Potom prišla pozvánka na skutočné európske turné s hviezdou medzinárodného formátu. Tou hviezdou je bývalý spevák skupiny Judas Priest Tim „Ripper“ Owens. Na území našich štátov nie je veľa muzikantov, ktorým sa niečo také pošťastilo. Ako prebiehal prvý kontakt a dohodnutie podmienok?
První kontakt s Timem byl asi o půl roku dříve, kdy jsem pořádal jeho koncert u nás ve Svatobořicích. Byl to fantastický koncert a Tim na mě už tehdy udělal dojem. Znal jsem ho předtím jen z videí jako skvělého zpěváka. Osobně jsem poznal, že je to i skvělý člověk. Když plánoval dvouměsíční evropské turné na rok 2026, jeden z jeho tehdejších evropských kytaristů se jej kvůli jiným závazkům nemohl zúčastnit a nabídka na tento post přišla ke mně. V první moment jsem tomu nedokázal uvěřit. Přestože je to nabídka, která se neodmítá, neřekl jsem hned ano. Chtěl jsem se zachovat zodpovědně vůči svým domovským kapelám a dohodnutým koncertům, které už jsem měl na toto období v kalendáři. Obě kapely mě v tom podpořily a podařilo se mi hned sehnat záskok, takže hned druhý den jsem účast na turné s Timem potvrdil. Podmínky mi byly upřímně úplně jedno. Těšil jsem se na novou zkušenost, nová místa, nové lidi a především na to, že budu trávit dva měsíce ve společnosti takové legendy jako je Tim a budu se učit od nejlepších.
A čo samotné turné?
Turné bylo naprosto skvělé! Už ten start byl jako nějaký sen. Od managementu mi přišla zpráva, že na první koncert do Polska se můžu z ČR svézt dodávkou spolu s Paulem Quinnem, kytaristou kapely Saxon, na které jsem vyrůstal. Paul nám spolu s Harrisonem Youngem předskakovali na dvou koncertech. V Srbsku nám dokonce předskakovali legendární The Animals s původním bubeníkem Johnem Steelem. To bylo taky hustý. Celkem jsme odehráli myslím 27 zastávek ve 14 evropských zemích. Ve většině z nich jsem nikdy předtím nebyl. Rád poznávám nová místa a nové lidi. Publikum bylo všude skvělé, přátelské a hladové po heavy metalu. Hrát s Timem a ostatními skvělými muzikanty byla ta nejlepší možná škola. Potkal jsem spoustu inspirativních osobností a mám mezi nimi nové přátele. Např. zmíněné Paula Quinna (Saxon) a Harrisona Younga (UDO, Doro). Nebo Becky Baldwin z Mercyful Fate a Stevea Smytha (ex-Testament), kteří nám na 5 koncertech předskakovali.
Bolo turné fyzicky a psychicky náročnejšie, ako si očakával?
Vlastně jsem nečekal, že by to vůbec mohlo být fyzicky náročné, ale přiznávám, že bylo. Nejvíc trpěly kolena při dlouhých přejezdech dodávkou. Asi je to tím, že se běžně moc nehýbu, takže se z toho teď snažím poučit a zapojit do života více pohybu. Byla také zvýšená únava, když jsme kvůli dlouhému přejezdu nebo času odletů neměli dostatek spánku. Samotné koncertování mě naopak spíše nabíjelo, než že by mě vyčerpávalo. Je to totiž činnost, kterou dělám ze všeho nejradši.
Napriek, alebo vďaka tejto skúsenosti, išiel by si do toho znova?
Tak to každopádně!
Uvidíme ťa ešte v budúcnosti na európskych pódiách v spoločnosti či už Tima, alebo nejakých iných hviezd?
Aktuálně je v plánu další Timovo evropské turné, kterého budu součástí. Plánuje se na únor/březen 2027. Pokud by někdo měl zájem zorganizovat náš koncert ve svém klubu nebo kulturním středisku, může se obrátit přímo na mě. O další spolupráci s jinými hvězdami právě teď jednám a jestli to dopadne dobře, bude to hodně velká pecka a pro mě srdcová záležitost. Tak mi držte place.
